Ing. Ivan Vávra, OK1MMN
Některé popisy antén budou ještě upřesněny nebo doplněny podle připomínek kolegů
radioamatérů
Článek je
pokračováním článku Antény Zeppelin [13], ve kterém byly popsány jednoduché
antény Zeppelin a známé typy antén, které pracují na principu této antény. V článku
jsou popsány dvojité antény Zeppelin, vhodné anténní tunery pro jejich
přizpůsobení, prodloužené dvojité antény Zeppelin a praktická ukázka konstrukce
dvojité antény Zeppelin.
Dvojitá anténa Zeppelin - DZ
Dvojitou
anténou Zeppelin je v odborné literatuře např. [1] nazýván rezonanční
symetrický vícepásmový dipól délky λ/2, se symetrickým napáječem,
žebříčkem. Není to tedy anténa s délkou zářiče λ (dvě sfázovaná
ramena λ/2 v přímce klasické antény Zeppelin – tedy kolineární anténa).
Občas se setkáte i s názvem Doublet, který používá jako napáječ dvojlinku,
ale též dva koaxiální kabely, nespecifikované, často libovolné délky. Používají
se i zkrácené a modifikované verze takovýchto dipólů, třeba známá G5RV, nebo W4HDX
a verze prodloužené, jako je EDZ. Výhodou těchto antén je to, že nepoužívají
trapy, které snižují účinnost vícepásmových antén a použití téměř
bezeztrátového symetrického napáječe – žebříčku, nebo dvojlinky, umožňujícího
napájení zářiče stojatou vlnou. Nevýhodou je pak náročnější mechanická
konstrukce a ve většině případů i nutnost použití anténního tuneru nebo balunu,
popřípadě obou.
Doporučené
rozměry DZ pro základní pásmo 80 m (obr. 1) jsou podle [1]: délka zářiče 41,15 m a délka
žebříčku 12,8 nebo 23,6 m - pro klasický žebříček 600 Ω.
Pro základní pásmo 40 m pak 20,42 m a 12,95 nebo 19,5 m. Popis takovéto antény
včetně symetrického anténního tuneru (AT) naleznete též v [3].
Obr. 1. DZ pro základní pásmo 80 m
(40m)
Pokud na
konci napáječe, kde je umístěn např. dálkově ovládaný AT provedete propojení
obou konců žebříčku [2]
a zároveň odpojení a
bypass AT např. pomocí relé, vznikne T-anténa pro pásmo 160 m, kterou je možno
připojit ladicím kondenzátorem v sérii (asi 500 pF) přímo na střed
koaxiálního kabelu 50 Ω, jehož opletení
je trvale připojeno k soustavě
radiálů (λ/4) a zároveň k zemnícímu bodu AT, podrobnosti
naleznete v literatuře [2].
Délka zářiče je pak 40 m a žebříčku 24 m pro všechna pásma 160, 80 a 40m.
Postavil jsem
i vícepásmovou verzi DZ s délkou zářiče 2x 40 m, která chodí velmi dobře v pásmech
160, 80 a 40 m. Použil jsem napáječ z US žebříčku - dvojlinky 450 Ω délky 13 m (obr. 2 a 11) s proudovým balunem
a krátkým koaxiálním kabelem do nesymetrického anténního tuneru.
Obr. 2. DZ pro pásma 160, 80 a 40 m
Existují i No-Tuner, All-HF-Band verze DZ antény, např. od W5DXP [4] s variabilní (přepínatelnou)
délkou napáječe – dvojlinky 450 Ω.
Anténní tunery pro DZ
Problematika
anténních tunerů je náročné téma, které je většinou u popisu antén, které ho
potřebují vynecháno. Pro orientaci v problematice doporučuji k přečtení
články “Antenní
tunery“ a “Symetrické anténní tunery“ od OK2BUH [5]. Pro nás
z nich vyplývá důležitý fakt, že pro přizpůsobení DZ k transceiveru
je nejlepší volbou AT typu L-článek v symetrickém zapojení, nebo
v nesymetrickém zapojení s vloženým proudovým balunem (mezi anténou a
AT) a samozřejmě může být balun i za symetrickým tunerem (příklad zapojení je
na obr. 3).
Obr. 3. Příklad AT symetrického
L-článku s balunem
L-články
mohou být zapojeny čtyřmi způsoby [5], přepínačem, nebo záměnou vstupu a výstupu je můžeme
zredukovat na dva (to platí i pro symetrický L-článek na obr. 3, kde se
kondenzátor přepne dvojitým přepínačem na stranu balunu). Přesto správná volba
není tak úplně jednoduchá, protože impedance DZ bude mít zcela jistě v pásmu,
nebo pásmech, kde ji budeme používat, velkou imaginární složku a my musíme
vědět jakou (reaktanci kapacitní se znaménkem - , nebo induktivní se znaménkem
+), abychom mohli určit správné zapojení L-článku. Každé zapojení totiž “uladí“ jen určitou oblast impedancí. Je
tedy nutné změřit, nebo si nechat změřit, impedanci antény na konci žebříčku, resp.
dvojlinky pomocí anténního analyzátoru a to v několika bodech na každém
použitém pásmu. Já jsem DZ měřil pomocí MFJ-259B za proudovým balunem. MFJ-259B
bohužel zrovna není schopen určit, o jakou reaktanci jde. V takovém případě
si pomůžeme připojením malého kondenzátoru paralelně k zátěži, tedy u mě
za proudovým balunem na konci dvojlinky. Pokud se hodnota reaktance zvýší, bude
reaktance kapacitní (-), pokud se sníží, bude induktivní (+). Podobným způsobem
by měl zareagovat analyzátor i při mírném snížení frekvence. Pomocí změřených
hodnot můžete správné zapojení určit podle již zmíněných článků [5] od OK2BUH. 100% úspěšnost pro určení typu L-článku a
hodnot C a L zaručí použití Smithova kruhového diagramu. Není to tak až tak těžké,
pokud si na to troufnete, zkuste program Smith od prof. Fritze Dellspergera,
který je možno s určitými
omezeními používat zdarma, podrobný
návod k němu napsal OK2FJ [6].
Pro anténní
tunery pro DZ existují tři v praxi nejpoužívanější řešení. Nejlepším
řešením je použití zmíněného symetrického anténního tuneru a to dálkově
ovládaného, nebo automatického (ATU). Tuner je připojen na konci žebříčku,
dvojlinky venku mimo hamshack a musí být odolný nepřízni počasí.
Doporučuji
k přečtení internetovou verzi článku “A Balanced Antenna Tuner“ od AG6K [7],
původně zveřejněného v únorovém QST Magazine z r. 1990.
Fotografie dálkově ovládaného anténního tuneru - symetrického L-článku od WA1SEO je na obr. 4.
Na zdířky kondenzátoru je paralelně přiveden žebříček, k indukčnostem,
které jsou klínovým řemínkem spřáhnuty, je pravděpodobně připojen proudový
balun.
Obr. 4. Dálkově ovládaný AT od WA1SEO -
symetrický L-článek
Další
možností je umístění symetrického anténního tuneru do hamshacku s průchodem
žebříčku, dvojlinky rámem okna, nebo zdí. Zde může být problém, pro který existuje kompromisní
řešení – k průchodu lze použít dva krátké koaxiální kabely umístěné vedle
sebe, jako pokračování žebříčku, řešení je popsané v [1] a zobrazeno na obr. 5.
Obr. 5. Průchod žebříčku zdí pomocí dvou
koaxiálních kabelů
Malé
odbočení: Tato
myšlenka pravděpodobně inspirovala některé radioamatéry k náhradě celého
žebříčku dvěma koaxiálními kabely a W4HDX popsal v článku [11] takovouto All-HF-Band verzi zkrácené nerezonanční
DZ. Podrobný doplněný popis od OK1RR v češtině naleznete též ve [12]. Délka napáječe podle W4HDX může být
různá, ale nerezonanční, doporučená je λ/4 + 20% základního pásma antény. Anténa se
přizpůsobuje anténním tunerem. Pro výkon do 100 W je možno použít koaxiální
kabely RG-58. Příklad: pro pásmo 160 - 10 m je délka ramene antény 32 m, doporučená
délka napáječe 50 m a pro pásmo 80 - 10 m je to 16,5 a 25 m. Podobnou, ale
nezkrácenou DZ je též Doublet napájený dvěma koaxiálními kabely nespecifikované
délky. Jedná se vždy o antény kompromisní.
Obr. 6. Multiband Zepp W4HDX
Zpět k AT: třetí možností je méně čisté řešení,
na konci žebříčku, dvojlinky použít proudový balun, buď jako vzduchový z koaxiálního
kabelu ve tvaru válce, nebo prstence (jeho rozměry – délku kabelu a počet
závitů pro jedno i vícepásmové DZ naleznete v [1] na str. 158), nebo jako toroid s navinutým
koaxiálním kabelem např. též podle [1] od
W1JR na obr. 7. Napáječ pak pokračuje co nejkratším koaxiálním kabelem rámem
okna, nebo zdí na nesymetrický anténní tuner typu L-článek. Použitý toroid pro
proudový balun může být např. Amidon T-200-2 pro RG-58 (volíme pokud možno měkčí,
ohebnější typ kabelu) nebo větší toroid např. T-300-2 pro RG-59 (viz foto na obr.
12) a pro RG-58 samozřejmě také. Vyrábějí se i profesionální baluny W1JR pro
velké výkony (5-10 kW), ty ale používají koaxiální kabel, který má postříbřený
středový vodič i opletení a teflonové dielektrikum, plášť je z průhledné hmoty,
o níž se výrobce nezmiňuje.
Obr. 7. Proudový balun W1JR z koaxiálního
kabelu na toroidu
Na závěr: pozor při vyšších výkonech (nad cca
100 W) mohou být v AT vysoká VF napětí řádu až několika kilovoltů. Je třeba na
to AT, napáječ i balun dimenzovat a AT mít uzavřen během vysílání.
Prodloužená dvojitá anténa Zeppelin - EDZ
EDZ – Extended Double Zepp je prodloužená
dvojitá Zepelinka, která je podle některých radioamatérů [8]
považována za nejlepší
drátovou anténu, jaká byla kdy vyvinuta. Vyžaduje velký prostor a je oblíbená
hlavně u radioamatérů v USA, kteří jí používají i s velkými výkony
pro DX spojení. Má délku ramen zářiče 0,64 λ - 5/8 λ a celková délka
zářiče je tedy 1,28 λ – například pro pásmo 80 m je to 100 m. Na obr. 8 je
rozložení proudu na EDZ podle [9].
Jedná se tedy o nerezonanční
dipól se ziskem okolo 3 dB oproti klasickému dipólu. EDZ jsou jak jedno-pásmové
tak více-pásmové a vyžadují minimální výšku nad zemí λ/4, ideální je výška 0,6 λ - například
pro pásmo 80 m je to 50 m.
Obr. 8. EDZ – rozložení proudu
Délka
napáječe – žebříčku nebo dvojlinky může být různá, podle konkrétního řešení
EDZ. V dnešní době se většinou stanoví experimentováním u počítače, např.
modelováním antény v programu EZNEC. Obvykle se používají nerezonanční délky
(mimo λ/4, λ/2). Žebříček je připojen k anténnímu tuneru a dále
pak napáječ pokračuje jako koaxiální kabel do transceiveru (obr. 9).
Obr. 9. Základní zapojení EDZ
EDZ se zejména
konstruuje jako jedno-pásmová. Napáječ většinou US žebříček 450 Ω má pak nejčastěji délku odpovídající
transformaci impedance zářiče na impedanci připojeného balunu 4:1 [10] a dále pak
pokračuje jako koaxiální kabel 50 Ω, rozměry EDZ
jsou podle N8ITF [10] přepočtené v metrech. Pro proudový balun (1:1) bývá
délka US žebříčku 450 Ω okolo 0,2 λ.
Ve středu pásma pak lze dosáhnout PSV 1:1.
Obr. 10.
EDZ – rozměry podle N8ITF
Příklad:Pro
1,8 MHz je délka jednoho ramene 101,6 m a délka žebříčku 17,4 m, pro 28 MHz je
to 6,53 m a 1,12 m.
Praktická ukázka konstrukce DZ
Díky
tolerantním sousedům (což je nezanedbatelná položka při stavbě každé antény) se
mi podařilo v místě bydliště realizovat DZ 2x 40 m pro pásmo 160, 80 a 40
m (obr. 11) ve tvaru invertovaného “V“ se středem 17 m nad zemí a konci ramen 6 – 7 m
nad zemí.
Obr. 11. DZ 2x 40 m pro pásmo 160, 80
a 40 m
Napájena je
US žebříčkem 450 Ω délky 13 m, který je veden souběžně s 5
m stožárkem a dále souběžně se šikmou střechou pod okap, kde je umístěn
proudový balun s koaxiálním kabelem RG-59
(75 Ω) navinutým na toroidu Amidon T-300-2
(otevřená verze pro testování je na obr. 12).
Obr. 12. Proudový balun na toroidu T-300-2 s RG-59
Dále
pak kabel RG-59 pokračuje v délce 4,5 m a prochází rozhraním střechy do
hamshacku, na nesymetrický AT typu L-článek, horní propust (obr. 13) a z AT
vede kabelem RG-213 (50 Ω) v délce 1 m do transceiveru.
Obr. 13. Použitý AT typu
L-článek, horní propust
Ladění DZ je
ostré, pro první naladění tuneru doporučuji použít anténní analyzátor místo
TCVRu a zapsat si polohy ovládacích prvků. Pokud je AT dobře navržen stačí při
přelaďování v daném pásmu občasné
doladění pouze jedním ovládacím prvkem. AT lze impedanci antény přizpůsobit až
na PSV 1,2-1,0 na vstupu TCVRu. Pokud chcete mít pohodlí a smíříte se s
většími ztrátami, můžete předladěný AT nechat automaticky dolaďovat vestavěným
ATU v transceiveru za provozu.
Subjektivní hodnocení: Anténa je poměrně nízko nad zemí,
takže dobře chodí jen po EU, občas se na ní dá (hlavně při velkých závodech) “ulovit“ na spodních pásmech i nějaký ten
“amík”. Ve větší
výšce by pravděpodobně byly výsledky mnohem lepší. Chodí ale mnohem lépe než předchozí antény
zkoušené v mém QTH (LW 52 m, W3DZZ 66 m a Windom 73 m), nemá problém
s pronikáním VF do PC a TV a nemá trapy odporující větru a poskytující
prostor pro námrazu. US žebříček - dvojlinka 450 Ω
je velmi odolná působení slunečního záření, větru i
tahu masy zmrzlého sněhu na šikmé střeše, pokud je dobře upevněná a vedená co
nejvíce vertikálním směrem k zemi. Nejlépe se osvědčilo uchycení US žebříčku
k úchytným bodům nevodivým lanem Mastrant protaženým okénky mezi jeho
vodiči.
Na závěr: Komponenty pro jednoduché i dvojité
Zeppelin včetně dvojlinky 450 Ω i
klasického žebříčku 600 Ω, nebo
kompletní hotové antény si můžete objednat i tuzemsku, stačí jen zadat do
Googlu např. “KV
anténa extended double zepp“, nebo “Drátové antény Zeppelin“ a podobně. Ceny
nejsou vzhledem k jednoduchosti antén vysoké. Závěrem přeji hodně úspěchů
při experimentování s těmito zajímavými anténami.
Seznam
použité literatury a webových stránek
[1] -
Rothammels Antennenbuch, 12 edice, Ing. Alois Krischke DJ0TR, DARC 2001
[2] – John
Devoldere, ON4UN, Low-Band DXing, ARRL 1999
[3] –
Matuszczyk, SP2MBE, Antény prakticky, české vydání, BEN 2005
[4] – W5DXP,
No-Tuner All-HF-Band Antenna, http://www.w5dxp.com/notuner.htm
[5] - OK2BUH, Antenní tunery, Symetrické anténní tunery, http://ok2buh.nagano.cz
[6] - OK2FJ, Impedance
a přizpůsobení antén pro vysílání, AR 5, 6, 7/2008
[7] - AG6K,
A Balanced Antenna Tuner, http://www.somis.org/bbat.html
[8] – G3ZPS, The
extended double Zepp (EDZ), http://www.g3zps.com/Page4.htm
[9] - Manuál
MFJ-1742, 20 m EDZ
[10] - N8ITF,Building a Double Extended Zepp
Antenna, http://home.comcast.net/~n8itf/doubzepp.htm
[11] - W4HDX, This Antenna ls Too Good To
Be True, http://www.k6ria.net/antenna/ZEPP.pdf
[12] – OK1RR, Anténa
W4HDX Multiband Zepp, AR 4, 5/2005
[13] – OK1MMN,
Antény Zeppelin, Ra 06/2011