Zkrácená anténa Windom pro pásma 160 a 80 metrů
"Anton" Vávra, OK1MMN, ok1mmn“zavináč“email.cz
 |
O anténách Windom toho bylo řečeno tolik, že napsat něco, co ještě nezaznělo, se zdá být téměř nemožné. Přesto jsem studiem různých materiálů, rozhovory s radioamatéry a pokusy s touto anténou dospěl k její zajímavé modifikaci, která má dobré vlastnosti v pásmech 160 a 80 m a v terénních podmínkách podobných níže popsanému QTH může být k užitku i ostatním. Mimoto jsem si ze všech přečtených materiálů složil zajímavou historii této antény a nakonec došlo i na matematické a grafické zpracování průběhů napětí a proudů pomocí programu MAPLE.
Teď ale pár slov k mému QTH v jedné z nejvýše položených lokalit v Praze. Je bezesporu pěkné, ale nevyskytují se tu vysoké stromy, vysoké budovy, ba ani vlastní vysoký stožár. Když jsem dříve bydlel v paneláku, byly k dispozici téměř čtyřicetimetrové výšky zcela zadarmo (tedy pokud se člověk uvolil stát se správcem objektu nebo alespoň jeho kamarádem). Chtěl jsem proto postavit anténu, která by “chodila“ relativně dobře, vzhledem k podmínkám, které nyní mám, a to v celém rozsahu 160 a 80 m bez anténního tuneru, vítáno by bylo i pásmo 40 m. Mé QTH nejlépe charakterizuje přiložený obr. 1 se zakreslenými úchytnými body A, B a C. Mezi nimi je tlustou čarou vyznačen předpokládaný tvar antény a napáječe. Kvůli špatným zemím v objektu a celkové nízké vodivosti země (pískovcová skála) jsem zavrhl již zde zkoušený „dlouhý drát“ 52 m, který byl později doplněn vyzdviženými radiály (1x 41 m, 1x 20,5, 1x 19,5 m a 1x 10,5 m) instalovanými na zahradě jako protiváha antény. V těchto podmínkách jsem tedy uvažoval o realizaci dipólové antény typu Windom, která bude mít zkráceno jedno rameno a poměrně velmi drasticky zkrácen napáječ, který měl být realizován krátkým koaxiálním kabelem (aby bylo omezeno jeho vyzařování).
Obr. 1. Úchytné body A, B a C a předpokládaný tvar antény a napáječe
Historie a současnost antény Windom
Jedná se o jednu z nejstarších antén, používaných radioamatéry. Původně nebyla používána jako vícepásmová, ale pouze jako jedno- nebo dvoupásmový dipól, napájený mimo střed. Výhodou byla vyšší impedance v napájecím bodě než u dipólu středově napájeného, v té době vítaná, a možnost použití k práci na dvou pásmech, s nevýhodou vyzařování harmonických kmitočtů. Později se díky pokusům radioamatérů situace obrátila, využito bylo jejího harmonického vyzařování a začala být používána jako anténa vícepásmová. Jednou z variant je i „klasická Windom“ (jak je známa většině radioamatérů), která je napájena jednovodičovým napáječem. Dočteme se o tom např. v [1] a [2]. Jen doplním, že používám anténní terminologii dle [5], tedy že do skupiny dipólů patří vše, co má ve vzduchu obě kmitny napětí, kladnou a zápornou; odborný výklad této problematiky nalezneme např. ve vynikající encyklopedii [6]. Anténa Windom tedy nemusí být nutně napájena jedním vodičem, aby zůstala ve svém principu anténou Windom.
Na stránkách K4ABT [3] je článek věnovaný Lorenu Windomovi, podle něhož se anténa jmenuje. Z tohoto článku cituji téměř doslovně:
„Loren Windom, W8GZ, první odhalil tuto anténu radioamatérskému společenství tím, že ji popsal v časopisu QST v září 1929. Pod Windomovým jménem se pak tato anténa stala známá. Windom je excentrický dvojpól (dipól) napájený koaxiálním kabelem.
V roce 1937 byla anténa Windom poprvé popsána jako kompromisní vícepásmová anténa. Anténa může být používána na pásmech 80, 40, 20 a 10 metrů se značnou, ale přijatelnou hodnotou PSV. Nejpopulárnější konstrukcí ze všech vícepásmových antén Windom se stala německá Fritzel FD4, popsaná později v roce 1971 Dr. Fritzem Spillnerrem, DJ2KY. Měla stejné rozměry jako vícepásmová anténa Windom, ale v bodě napájení byl použit balun (4:1) s koaxiálním kabelem jako napáječem.“
Tolik téměř doslovný překlad textu K4ABT, který o anténě poskytuje řadu zajímavých informací. Neměl jsem bohužel možnost si výše zmíněný článek v časopise QST přečíst, ale trochu pochybuji o tom, že napájení popsané Lorenem Windomem bylo koaxiálním kabelem. V té době se antény s nízkou impedancí v bodě napájení nejčastěji napájely “žebříčkem“ pomocí čtvrtvlnného přizpůsobovacího úseku a o něčem, co by se i třeba i vzdáleně podobalo koaxiálnímu kabelu, jsem se nedočetl.
Po tom, co byl tento článek zveřejněn, jsem obdržel e-mail od Jindry OK1VR, který konečně přinesl potvrzené informace o tom jak první windom byla napájena. Jindra, píšící článek s podobnou tématikou v něm píše:
Přestože jsem byl přesvědčen, že W8GZ popsal tuto anténu již v roce 1929 s jednodrátovým napáječem, tak jsem si to pro jistotu ověřil dotazem v ARRL. Zack Lau, W1VT, (ARRL Senior Lab.Engineer) mi 3.11.05 mi na můj dotaz odpověděl e-mailem:
The 1929 article is a single feed. Coax isn´t even mentioned in the 1937 ARRL Handbook. It didn´t become popular unlike later.
Takže první popsaná Windomka byla napájena skutečně jedním drátem. Ostatní napáječe byly v té době skutečně jen symetrické, vysokoimpedanční žebříčky, jak uvádíš ve svém článku.
To je konec citátu a Jindrovi za tuto informaci velmi děkuji.
„Klasická Windom“ napájená jednovodičovým napáječem je znázorněna na obr. 2 a diagram pro určení její délky a vzdálenosti napájecího bodu od jejího středu pro pásmo 160 m je na obr. 3. Obrázky jsou z poválečného překladu publikace ARRL [1].
Obr. 2. „Klasická Windom“ napájená jednovodičovým napáječem
Obr. 3. Diagram určení délky Windom a jejího napájecího bodu pro pásmo 160 m
Diagram slouží jednak k určení vzdálenosti D napájecího bodu od středu antény – čárkovaná křivka a horní stupnice, a jednak k určení délky L antény – plná křivka a dolní stupnice, oboje v závislosti na kmitočtu – svislá stupnice. Roli zde hraje i průměr použitého napáječového drátu (pozor, zde se nejedná o průřez), neboť má vliv na impedanci napáječe. Uvedený diagram je pro průměr drátu 2 mm. Pro daný průměr a danou délku L antény můžeme vypočítat vzdálenost D napájecího bodu od středu antény pomocí činitele, který závisí na průměru použitého napáječového drátu (vynásobíme jím délku L antény a vyjde nám D). Pro průměr 2,5 mm (průřez cca 5 mm2) je tento činitel 0,133, pro 2 mm (3 mm2) je 0,139 a pro 1,5 mm (2 mm2) je 0,144. Napáječ má s anténou svírat pravý úhel a má být dlouhý nejméně λ/4.
Podle tohoto diagramu jsem odečetl délku L své budoucí antény 78 m (pro kmitočet 1,850 MHz) a vzdálenost D napájecího bodu od středu antény 11 m (od konce antény 28 m). Na delší rameno antény zbylo 50 m, tedy přesně v souladu s mými možnostmi, viz obr. 1. Tento fakt též rozhodl o tom, že budu realizovat právě Windom.
Princip antény Windom a určení bodu napájení
Princip antény Windom je popsán např. v [1] a v [2], můžeme ho ale vysledovat i sami. Pěkné obrázky průběhů napětí a proudu základní a sudých harmonických a jejich průsečíků (včetně výpočtu) na teoretické harmonické anténě Windom mně pomocí programu MAPLE “spočítal“ kolega z práce; vše by ale značně prodloužilo článek a oslovilo asi jen málo čtenářů, proto uvádím jen dva obrázky pro konkrétní délku vodiče – antény.
Při délce antény L např. 83,33 m je průběh základní harmonické napětí a proudu na kmitočtu 1,8 MHz, druhé na 3,6 MHz a čtvrté na 7,2 MHz, jak je znázorněno na obr. 4 a 5. Křivka proudu označená -3,6 je inverzní ke křivce 3,6 MHz a slouží pouze k určení průsečíku harmonických.
Obr. 4. Průběhy harmonických napětí na vodiči dlouhém 83,33 m
Obr. 5. Průběhy harmonických proudu na vodiči dlouhém 83,33 m
Průsečík křivek harmonických napětí i proudů se nachází ve stejném místě, 27,77 m od konce antény, tedy v jedné třetině délky vodiče od jeho konce. Jedná se o místo se stejnou impedancí pro všechny harmonické, vhodné pro napájení antény. Kdyby středy radioamatérských pásem byly např. přesně na těchto kmitočtech, mohli bychom tuto ideální harmonickou anténu Windom lehce zkonstruovat. Protože tomu ale tak není, je třeba onen “magický“ bod antény trochu posunout a již nebude na tak zcela ideálním místě.
V tomto napájecím bodě je možno vodič napájet buď jednovodičovým napáječem, nebo vodič přerušit a vhodným způsobem (např. balunem se správným převodním poměrem) zajistit, aby průběh napětí a proudu na anténě zůstal nezměněn. Pokud použijeme balun, má jeho transformační poměr vliv na jeho umístění na vodiči. U své Windom jsem použil balun ECO 4:1, tedy s převodem 200 Ω na 50. Používají se ale i baluny s transformačním poměrem 6:1 a 9:1 (viz [4]) – ten je vyráběn i komerčně, specielně pro anténu Windom, a zajišťuje (dle autora) použitelnost takové antény na pásmech 80, 40, 20, 17, 15, 12 a 10 metrů včetně 2 metrů. Je to ale balun poměrně nestandardní, takže jsem se jeho použití vyhnul. Umístění balunu 4:1 na vodiči je prakticky totožné s místem vhodným pro jednovodičový napáječ, v případě balunu 9:1 se napájecí bod posune směrem ke konci antény.
Souvislosti s jinými anténami
V dnešní době jsou téměř všechny antény napájeny koaxiálními kabely o nízké impedanci. Jedná se o body (dle obrázků 4 a 5) s malým napětím a maximem proudu, které jsou vhodné pro napájení koaxiálním kabelem. Takový bod se nachází nejen v polovině délky vodiče (pro 1,8 MHz), ale například i v jedné čtvrtině od jeho začátku nebo konce (pro 3,6 MHz). V prvním případě takto bude napájen symetrický dipól pro pásmo 160 m, ve druhém případě anténa VP2E pro pásmo 80 m. Jedná se o anténu umístěnou poměrně nízko nad zemí, vhodnou pro práci s DX stanicemi. Nesmíme zapomenout i na anténu FD4 (je ve svém principu též anténou Widom), která v provedení s dvojnásobnou délkou je napájena balunem 4:1, někdy i 6:1, v jedné třetině své délky (viz obr. 7 níže).
Praktické provedení zkrácené antény Windom
Asi nejvíce jsem při realizaci antény čerpal z dokumentace K4ABT, vystavené na internetu [3] a jeho návodů na stavbu antény Windom, kterou též vyrábí a prodává. Provedl jsem podle jím uvedených vzorců výpočet rozměrů ramen antény pro základní pásmo 160 m a výsledky porovnal s výsledky podle výše zmíněného diagramu (obr.3). Tyto výpočty pak byly vodítkem pro další práci. Vzorce pochází dle [3] z roku 1949 a jsou přepočteny na metry a zaokrouhleny (jedna stopa – foot, množné číslo feet – je 0,30480 m):
[m, MHz],
[m, MHz],
kde LD je délka dlouhého ramene, LK je délka krátkého ramene antény a f je frekvence v MHz.
Aplikováno pro pásmo 160 m a frekvenci 1,850 MHz dostaneme 
49,5 m (předchozí výpočet dle [1] 50 m) a 
27,8 m (předchozí
výpočet dle [1] 28 m).
Zvolil jsem délky LD = 50 m a LK = 28 m; protože pro realizaci mně ale scházelo asi 5 m místa (viz obr. 1), rozhodl jsem se oněch 5 m nahradit prodlužovaní cívkou (loading coil). Tím došlo nejen k prodloužení krátkého ramene antény, ale též ke vřazení prvku induktivního charakteru do obvodu antény, což mělo – naštěstí – pozitivní charakter (viz dále). Použil jsem pak již výše zmíněný balun ECO 4:1 a protože docházelo k vyzařování VF energie pláštěm koaxiálního kabelu, vřadil jsem tzv. proudový “škrticí“ balun (Choke current balun), který zamezuje průchodu VF proudu a tím i následně vyzařování VF kabelem.
Praktické provedení zkrácené antény Windom je na obr. 6. Pro porovnání uvádím na obr. 7 i provedení “dvojnásobné“ antény FD4 pro pásmo 160 m a výše, radioamatéry též zvané FD5.
Obr. 6. Praktické provedení zkrácené antény Windom
Obr. 7. Praktické provedení antény FD5
Delší rameno FD5 bývá často (po vyladění antény) zkráceno, například na délku 54 m.
Použité díly a materiál
Na zkrácenou anténu Windom bylo použito měděné (Cu) postříbřené (Ag) lanko s průřezem 2 mm2 a teflonovou izolací, kterého jsem kdysi koupil asi 250 m v jednom bazaru s tím, že mně vystačí na všechny drátové antény až do konce života. Jak jsem se mýlil – zbývá mně z něj sotva pár metrových kousků! Myslím, že je ale možno bez problémů použít Cu lanko s PVC izolací (označení bude asi SY nebo SYA). Je třeba též počítat s prodloužením vodiče – vlastní vahou se za rok protáhne asi o 1 % své délky a to již stačí k rozladění antény a zhoršení PSV (výhodné proto může být použití vodiče – lanka, které již alespoň rok “ve vzduchu viselo“ a jeho prodlužování je tím již značně zpomaleno, což mohu potvrdit ze své praxe). Jako izolátory jsem použil dvouděrová klasická “bílá vajíčka“ namáhaná na tlak, s roztečí děr asi 12 mm, vždy dvě na každém konci antény (body A a C na obr.1), další dvě byla použita u balunu s prodlužovací cívkou a jedno “vajíčko“ větší, s roztečí děr asi 20 mm, v úchytném bodě B (viz obr.1), tedy na komíně domu. Nutno též počítat i s větším „tahem“ osmdesátimetrové antény v porovnání s tahem pro délku 40 m, na který jsme většinou zvyklí, a to jak při natahovaní antény, tak při dimenzování úchytných bodů. Při natahování antény doporučuji pomocníka, který Vám jistí vzdálenější část antény a případně uklidňuje zvědavější sousedy. V mém QTH se velmi osvědčil důchodce, místní starousedlík, kterého za odměnu vozím na nákupy. Takováto “investice“ se rozhodně vyplatí, zvláště když se vzdálenější úchytný bod antény nalézá na cizím pozemku a je třeba diplomaticky předjednat souhlas vlastníka pozemku, kterého znáte jen podle vidění.
Použitý balun 4:1, typ BL 200, výrobek italské fy ECO, s parametry udávanými výrobcem (tab. 1) je na obr. 8. Zakoupen byl u fy DD-Amtek v Praze za zhruba 800 Kč.
Obr. 8. Použitý balun 4:1, typ BL 200, výrobek italské fy ECO
| Impedance | 50/75 Ohm |
| Frekvence | 1 až 38 MHz |
| Výkon | 2000 W SSB |
| PSV | 1:1,2 |
| Konektor | SO 239 |
| Rozměry | 95x95 mm |
| Hmotnost | 135 g |
Tab. 1. Parametry balunu BL 200 udávané výrobcem.
Parametr přeneseného výkonu, udávaný výrobcem, je značně nadhodnocen. Balun je bohužel nerozmontovatelný, takže jen odhaduji, že se v něm ukrývá toroid Amidon T-200-2 nebo jeho ekvivalent; přenesený výkon v rozsahu krátkých vln je ve skutečnosti (i dle označení balunu) maximálně 200 W. Prakticky jsem ověřil, že 150 W (větší výkon nebyl k dispozici) přenese bez problémů s nejhorším PSV cca 1:1,4, což je velmi dobrý reálný výsledek (na výstupu balunu jsem použil umělou zátěž 200 Ω, složenou z odporů 2,2 kΩ, tedy ne zrovna ideální). Měřil jsem příkon a PSV na vstupu a výkon na výstupu balunu. Na všech KV pásmech jsem “ťuknul“ nahodile jednu, dvě frekvence. Podobným způsobem jsem testoval balun ze dvou toroidů z materiálu H20 o vnějším průměru 50 mm, který by celkem vyhověl na spodních pásmech, ale při provozu s anténou se choval dosti podivně. Lépe dopadl toroid o průměru asi 25 mm ze sekce +5 V zdroje starého PC, červeně označený, s již navinutým vinutím ze zkrouceného smaltovaného Cu drátu; stačilo správně propojit konce vinutí a balun 4:1 byl hotov. Přenesený maximální výkon byl ale pouze cca 20 W, ovšem PSV v oblasti KV pásem bylo velmi dobré a ani při praktickém provozu s anténou balun nevykazoval žádné anomálie, pro použití v oblasti QRP by takovýto toroid tedy byl ideální. Nakonec jsem se rozhodl použít “drahý“ tovární balun, který i s rezervou přenese 100 W – ten skutečně “chodí“ bez jakýchkoliv problémů.
Prodlužovací cívku jsem nakonec navinul stejným vodičem, jaký byl použit na vlastní anténu. Na obr. 9 je ještě pokusná sestava s balunem a cívkou vinutou plným Cu drátem o průřezu cca 5 mm2 se zeleno-žlutou izolací, používaným k propojení kovových součástí v domovních elektroinstalacích. Úchyty mezi prodlužovací cívkou a balunem a izolátory, na nichž jsou připevněna ramena antény, jsou ze železného drátu s černou izolací, jaký se používal jako nosný drát pro vodiče venkovního telefonního vedení. Na obr. 9 je rovněž vidět část nylonové struny (do sekaček trávy), která je natažena paralelně s napáječem – koaxiálním kabelem a je napnuta tak, aby napáječ nebyl namáhán tahem antény a nehrozilo jeho vytržení z konektoru například při silném větru.
Obr. 9. Sestava s balunem a prodlužovací cívkou
Na výrobu prodlužovacích cívek pro KV antény používám šedé instalatérské trubky z umělé hmoty o vnějším průměru 50 mm, určené pro rozvod vody (k dostání ve všech prodejnách pro instalatéry). Jednomu metru prodloužení antény odpovídaly v mém případě zhruba 4 závity. Nakonec jsem skončil “ladění“ na 22 závitech.
Proudový balun jsem realizoval 5 závity koaxiálního kabelu RG-58 ve dvou feritových „E“ jádrech (pravděpodobně z VN transformátoru) neznámého původu, o celkových rozměrech složených „E“ jader 55x55x22 mm (viz obr. 10). Jádra jsou spojena pouze namotanou PVC izolací, běžně k mání v obchodech s elektroinstalačním materiálem. Namotanou pásku doporučuji nakonec zahřát např. plamenem zapalovače, aby se nerozmotávala.
Obr. 10. Praktické provedení proudového “škrticího“ balunu
Pravděpodobně stejně, možná lépe, by vyhověly “cvakací“ ferity dle [5]. Proudový balun byl zapojen za třímetrový napáječ antény, realizovaný též koaxiálním kabelem RG-58, mezi tento napáječ a transceiver.
Ladění antény
Konečné doladění rozměrů antény bylo v podmínkách mého QTH zcela jednoduché – ubíráním nebo přidáváním závitů prodlužovací cívky, kterou jsem po povolení úchytu kratšího ramene antény vtáhl do okna půdní vestavby a provedl potřebné úpravy.
Závěrečné hodnocení
Zkrácená anténa Windom pro pásma 160 a 80 metrů je podobná “dvojnásobné“ anténě FD4 pro pásmo 160 m a pásma vyšší, radioamatéry nazývané FD5. Tato anténa se od “dvojnásobné“ FD4 liší hlavně použitím prodlužovaní cívky, která kromě efektu prodloužení představuje prvek induktivního charakteru, vřazený do obvodu antény. Očekával jsem spíše negativní důsledek této změny, ale došlo k opaku, minimum PSV se posunulo přesně do středů pásem 160 a 80 metrů. Hodnoty PSV pro pásma 160, 80 a 40 m jsou uvedeny v tab. 2. Výhodou prodlužovaní cívky je i jednoduché ladění antény (změnou počtu jejích závitů), neboť úchytné body antény zůstávají stále na svém místě. Další odlišností od FD4 je též použití proudového balunu na konci napáječe (u tranceiveru místo u antény), což omezuje zatížení antény na tah, zejména při silném větru. Zde jen doplním, že některé konstrukce FD4 místo dvou balunů používají pouze jeden, v němž jsou soustředěny obě funkce. Proudový balun je vlastně jen tlumivka navinutá koaxiálním kabelem, tedy “balun“ vlastně diskutabilní. Pěkný článek o tomto typu proudového balunu nalezneme například v literatuře [7].
Další podstatnou výhodou této antény oproti dlouhému drátu je, že i se špatnou místní vodivostí země nezpůsobuje TVI a VF neproniká do transceiveru a počítače. Pokud máte ve svém transceiveru vestavěn anténní tuner, pak není problém stisknutím jednoho tlačítka anténu vyladit i na pásmu 40 m a po Evropě se s ní dovoláte celkem slušně.
|
f |
PSV |
Anténní tuner |
|
1,80-1,90 |
1,4-1,0 |
NE |
|
1,90-2,00 |
1,0-1,4 |
NE |
|
3,50-3,65 |
1,7-1,1 |
NE |
|
3,65-3,80 |
1,1-1,7 |
NE |
|
7,00-7,10 |
1,2-1,3 |
ANO |
Tab. 2. Průběh PSV na zkrácené anténě Windom
Vzhledem k výšce antény nad zemí od ní nelze očekávat zázraky. Na anténu typu “dlouhý drát“ 40 m, který je spuštěn z dvanáctého patra paneláku stojícího na kopci, se jistě dovoláte lépe, poslech bude ale díky “panelákovému“ rušení obtížnější. Nicméně v terénních podmínkách podobných výše popsanému QTH chodí tato anténa mnohem lépe, než již zmíněná kombinace “dlouhý drát“ 52 m laděný anténním tunerem plus vyzdvižené radiály. V místních závodech je možno se při troše štěstí umístit v první třetině – řekl bych, že to je tak hranice, při které člověka závodění ještě baví a z dovolávání se při závodě se nestane utrpení. Poznamenal bych jen, že dobrá anténa a výkon, kterým ji napájíme, neznamená vše. Dovednosti mnoha QRP operátorů mě často velmi překvapují a svědčí o tom i výsledkové listiny místních závodů. Jejich umístění i v kategorii QRO by často bylo v horní desítce. Někdy prostě přestanu vysílat a drahocenné minuty poslouchám, jak to dělají mistři QRP. Na závěr jen dodám, že umístěním antény do větší výšky nad zemí by se její vlastnosti jistě podstatně zlepšily, ale pravděpodobně by to vedlo i ke změně jejích rozměrů nebo alespoň počtu závitů prodlužovaní cívky. Zprávu o tom bych uvítal.
Nakonec
bych rád poděkoval všem zúčastněným, Jardovi OK1AYY a Pavlovi OK1FPS za dlouhé
rozhovory o problémech při realizaci této antény, kolegovi RNDr. Antonínu
Čejchanovi za výpočet napětí a proudů na teoretické harmonické antény Windom,
včetně grafického zobrazení v programu MAPLE, a Jirkovi OK7DM (ex OK1DMU) za
průvodcovství spletitými “spisovatelskými“ cestami realizace tohoto článku.
Všem případným konstruktérům této antény přeji mnoho úspěchů při jejím
provozování.
Literatura a odkazy na internetu
[1] ARRL, Antenna Handbook ARRL, překlad z amerického originálu od Ing. Otty Topinky OK1TO, Antény amatérských vysilačů, ČAV 1947
[2] Imrich Ikrényi, Amatérske krátkovlnné antény, Slovenské vydavatel'stvo technickej literatúry, Bratislava 1964
[3] G. E. "Buck" Rogers Sr., K4ABT, The original Windom – My Favorite Multi-Band Antenna, http://www.packetradio.com/windom.htm
[4] Michael Toia, K3MT and daughter KF4LGR, A six-band HF Windom antenna, http://users.erols.com/k3mt/windom/windom.htm, překlad od Jaroslava Kolínského OK1MKX, Šestipásmová drátová anténa Windom, Sborník příspěvků Holice 2002
[5] Miroslav Šperlín, OK2BUH, Antény a „cvakací“ ferity, Radioamatér 4/2005
[6] Ing. Miroslav Procházka, CSc., Antény - encyklopedická příručka, 2. vydání, BEN - technická literatura
[7] Karel Karmasin, OK2FD, Z anténní praxe, AMA Magazín 9/6 Listopad 1999